Love Is The Courage To Love.

3months

15. září 2014 v 22:36 | Kamila
Uběhli tři měsíce od posledního článku. Za tu chvíli, se pár věcí změnilo.

Rozešla jsem se s bývalým přítelem, ač jsem si myslela, že nikdy nebudu tak zamilovaná, teď jsem snad stokrát víc. Naštěstí se spolu normálně dál bavíme.

Dále jsem změnila názor na Hody. Vždycky jsem si myslela, jaká je to staromódní kravina, ale zjistila jsem, že je to pravý opak. Jdu za stárkovou se svým bývalým přítelem (o kterém jsem psala ), zezačátku jsem tam vůbec nechtěla jít, ale stačilo abych šla jednou na slezinu a zjistila jsem, že je to sranda. Jen tak, cely dny tancovat, popíjet vínko, zpívat si a to všechno s fajn lidma :) . Už se tam docela těším, jen ještě musím vyladit tancování, nejsem na tom nejlépe :D .

Prožila jsem důležitou část v životě každého mladého člověka. Nástup na střední školu. Nebylo to ani tak hrozný, jak jsem čekala. Až na to, že máme zlou třídní, některý děcka jsou tam celkem fajn. Tento týden tam ale nejsu, mám antibiotika.

Doma nám přibilo pár domácích mazlíčků :) . Morčátko Mufík a dvě myšičky, které máme ze sestrou ode dneška a rodiče o nich neví, tak můžeme doufat , že ani nedoví :D .

Po 16 letech jsem našla nejlepšího kamaráda (myslím jakože opačného pohlaví) . Nezáleží na tom, že je o 10let starší, je to šíleně báječnej člověk. Je to osoba, bez které bych si nedokázala představit život. Znám ho od prázdnin, ale přijde mě jak kdybych ho znala celý život. Stejně šílenej člověk jak já, člověk kterej mě vždycky pomůže ať jde o cokoliv, vždycky mě ze všeho vyhrabe , člověk, před kterým se můžu chovat , tak , jak se chovám .

A asi poslední, co bych sem napsala za změny je, že konečně pojedu po prvé ve svým životě na koncert. Za měsíc jedu s mamkou a tetou na Elány, který poslouchám už asi od 9 let a kteří jsou pro mne bezkonkurenční. A v listopadu mě a moje kamarády čeká Daniel Landa .
Pokud si to někdo přečetl, tak díky , přeju Vám fajn týden, zase se někdy ozvu ;) .
 

myself

30. června 2014 v 22:03 | Kamila
Ahoj,
držte mě všichni palce, ať mě tenhle blog vydrží déle, než ty ostatní. Nejspíš sem nebudu psát každej den, potřebuju jen něco, kam si můžu zapisovat svoje pocity, emoce, zážitky, radosti a strasti. Něco, kde to ze sebe můžu všechno vypsat. Všechny fotky, které se na tomhle blogu ukážou budou moje, nebudou stáhnuté z internetu. Snad se Vám to tady zalíbí a občas se na moje články mrknete i přes to, že možná někdy nebudou mít hlavu a patu.

Kam dál

Reklama